FACEBOOK

2. září 2015 v 22:59 | mysak-ajik |  o mě a blogu
Ahoj, chtěla bych vám představit můj nový profil na facebooku. Facebook zná a má snad každý. Určitě většina rádi fotite, že? Já také, proto jsem si založila nové stránky jen pro mé fotky. Prosím SDÍLEJTE A LAJKUJTE ať si je může prohlédnout co nejvíce lidí. Pokud se vám mé fotky zalíbí, budu moc ráda.

https://www.facebook.com/alice.skrivanova.photography

 

PF 2014

19. prosince 2013 v 11:24 | mysak-ajik |  o mě a blogu
Krásné Vánoce, hodně dárků pod stromeček a příjemný a pohodový rok 2014. mysak-ajik (Alouette-Photos)


Bazárek

18. července 2013 v 14:46 | mysak-ajik |  o mě a blogu
Ahoj,

znáte to, když máte plnou knihovničku a už nemáte kam dávat nové knížky? To se mi stalo, tak jsem se rozhodla, že knížky které už neučtu mohu prodat někomu jinému a koupit si zase jiné, které neznám. Pokud sháníte nějakou zajímavou knížku na léto nebo třeba dárek pro sourozence, tak se podívejte na http://www.sbazar.cz/Aja.skrivanova. Ale nejsou tam jenom knížky. Jsou tam i samolepky, bločky, památníky, penál, dětské šperky a skládací modely (puzzle). Určitě si vyberete.

http://www.sbazar.cz/Aja.skrivanova

 


Chceš si jednoduše přivydělat trochu peněz?

4. února 2013 v 18:27 | mysak-ajik |  o mě a blogu
Ahoj kamarádi,
stalo se vám už, že jste chtěli vyrazit třeba někam na výlet, ale neměli jste dost peněz? Teď si můžeš pár kaček přivydělat a nic než svůj e-mail k tomu nepotřebuješ. Budou ti chodit reklamní e-maily na které jen klikneš a budou se ti za to načítat penízky, které pak dostaneš. Je jedno kolik ti je let, jen musíš mít e-mail. Já jsem se zaregistrovala a penízky se mi přičítají na účet. Určitě to vyzkoušej, nic za to nedáš, naopak něco dostaneš! Když se přihlásíš na více stránek budeš mít i několikanásobný výdělek. Zkus některý z těchto odkazů:

Deviantart

19. srpna 2012 v 11:35 | mysak-ajik |  o mě a blogu
Ahoj všem,
dlouho jsem tady nebyla. Znáte Deviantart? Je to web pro fotografy a jiné umělce. Moje sestra mě zlákala a tak jsem se tam taky zaregistrovala. Já fotím, takže se jmenuji Alouette-Photos. Mám tam nějaké své fotky, tak se mrkněte a koho taky baví fotit, nebo dělá jiné umění, tak tam rozhodně mrkněte, stojí to za to.

http://alouette-photos.deviantart.com

menší ukázka mé tvorby




filmové Draculovy nevěsty

26. ledna 2011 v 22:11 | mysak-ajik |  Fantasy
Které jsou nejlepší?
  • Draculovy nevěsty - Marishka, Verona, Aleera (Van Helsing 2004)
  • Draculovy nevěsty (Dracula 1992)
  • Draculovy nevěsty (Dracula 1931)




Květ moci 2.kapitola

21. října 2010 v 18:18 | mysak-ajik |  o mě a blogu
Ahoj, tady je pokračování mojí knížky Květ moci. Druhá kapitola nese název Ohlédnutí zpět. Je mi líto, že jste napsali jen jeden komentář. Vím,že je tato kapitola trochu dlouhá, ale určitě stojí zato. Prosííím přečtěte si ji a napište mi něco, moc by mi to pomohlo.
mysak-ajik

Zapomněla jsem sem dát stručný obsah celé knížky, tak tady je.

Píše se rok 1344 n.l., na královském trůně v zemi jménem Tarie sedí král Midron II. a jeho žena královna Lara. Před 43 roky zde byla válka mezi Midronem I. a hrabstvím Hortor. Hortorský hrabě chtěl jít na trůn. Král však bitvu vyhrál. Tato válka se udála v roce 1301. Roku 1303 byl král zabit vojáky zlého čaroděje Mollorna, který byl tu dobu spolčen s hortorským hrabětem. Poté, co by byl král zabit, převzal by vládu nad vojskem Hortoru, zabil by hraběte a na trůn by usedl on sám. Mladému princi, Midronovi II. bylo 7 let, když zemřel jeho otec. Do jeho osmnácti let vládla jeho matka, královna Nessa. Midron II. se oženil s princeznou Larou z daleké země a nyní mají spolu osmnáctiletou dceru, pronceznu Amiu. Jenže doba válek neskončila, opět se připravuje vražda krále a ovládnutí Tarie. Tomu může zabránit jen jeden člověk. Největší Tariiska válečnice Arvia. Stačí když půjde na okraj smrti a přinese králi srdce ostrova Tarie. Magický kamenný květ, který v sobě ukrývá veškerou magickou moc ostrova.

KAPITOLA II. - OHLÉDNUTÍ ZPĚT
Midronova pracovna byla veliká místnost s mnoha obrazy, které znázorňovaly portréty jeho manželky královny Lary a jejich dcery Amii. Na podlaze ležel vyšívaný barevný koberec. Naproti dveřím byl umístěn obrovský psací stůl z černého dřeva, zcela zakrytý úředními papíry. V jednom rohu byla vitrína s mnoha meči, šavlemi a kordy. Ve druhém rohu byla tmavě zelená sedací souprava s malým kulatým stolkem. Právě tam se posadil Midron
a sledoval Arviu, jak si místnost s údivem prohlíží. Arvia se podívala na strop, aby unikla královu zkoumavému pohledu a uviděla nádherně zdobený strop, který zdobilo bezpočet ornamentů a barev. Arviina rodina patřila k těm bohatším rodinám, přesto nikdy tak krásnou místnost neviděla. V pravé zdi od stolu byl vybudován mohutný krb, který sahal téměř až do stropu. Na menších skříňkách a stoličkách byly různě rozmístěny vázy s květinami i bez.
     Arvia se podívala na Midrona a čekala, až ji vyzve, aby se posadila. Byla slušně vychovaná, proto věděla, co se sluší a patří. Usadila se na opačný konec pohovky od krále a on zavolal na služebnou, aby jim přinesla čaj.
"Nuže,"spustil Midron, aby Arviu trochu uklidnil,"povídej mi o sobě."
"Pane, nebojíte se, že Vám ublížím? Po tom všem co jste o mě slyšel? Lord Shamir by mě dal nejraději upálit jako čarodějnici."
"Arvio, byla si vychována jako nejlepší válečníci, ale duši máš zraněnou. Věř mi, vím jaké to je, když ti někdo moc ubližuje, ale ještě horší to je u tak mladých dívek, jako jsi ty." Arviiny hnědé oči se zatřpytily, když do pracovny vnikl sluneční paprsek velkými okny po stranách místnosti.
"Jak je možné,"pokračoval král,"že tak krásná dívka, jako ty, si musela toho tolik vytrpět?" Midron měl pravdu, Arviina krása byla skutečně výjimečná. Svým zjevem připomínala Amazonky. Její dlouhé hnědé vlasy, jemně kudrnaté se vlnily při každém jejím pohybu. V obličeji se zrcadlila krása řecké bohyně lásky Afrodity. Arvia neměla ráda klasické dívčí šaty a s oblibou se oblékala do kožené zbroje. Ta jí nezabránila v tom, vypadat jako pravá žena. Bylo jí už jednadvacet let, proto kožený korzet se sukýnkou zvýrazňoval její ženské partie a nátepníky a další chrániče ukazovaly její bojovou povahu. Když se prošla po dřevěné podlaze bez koberce, vysoké kožené šněrovací boty mírně klapaly o podlahu a dodávaly její chůzi respekt.
      "Veličenstvo,"začala Arvia,"můj příběh je velmi dlouhý a složitý, nevím, zda Vás bude bavit až do konce."
"V mém ostrovním království není mnoho žen, které by se tolik lišily od ostatních, tak jako ty. Jsi výjimečná, Arvio. Věřím, že ty máš před sebou velikou budoucnost. Proto se neboj a vyprávěj." Arvia se tedy pohodlně usadila, napila se čaje, který jim služebná okamžitě přinesla a začala vyprávět.:

     "Narodila jsem se v Kyleru, to jak jistě víte, je větší vesnice ve Veantorském hrabství. Můj otec Meldon si přál syna, jako asi každý otec." Midron věděl jaké to je, on sám si přál mít syna, místo toho se mu narodila dcera, i přesto ji moc miloval. "Já jsem se tedy celý život snažila mu ho nahradit. Otec je hraběcí lesník hraběnky Javinové a proto toho ví mnoho o přírodě i o boji. Říkal mi, že škola mi nikdy nedá to, co příroda, proto si nepřál, abych chodila do školy. Učil mne sám. Naše paní hraběnka mu dovolila mne učit, a proto byl spíše víc mým učitelem a otcem, než lesníkem své paní. Otec mne naučil vše. Číst, psát i počítat, naučil mne, jak žít v přírodě a užívat vše co nám příroda dává. Od mých šesti let mne učí boji. Umím bojovat s mečem i zápasit bez něho. Učil mne strategii válek a myšlení velkých vojevůdců. Například Vašeho dědečka, nebo otce.
   Matka se o mne nikdy moc nestarala. Neměla ráda boje a byla moc pečlivá a spořádaná žena. Můj přesný opak. Do mých deseti let se snažila ze mě udělat děvče, jak se sluší a patří, ale jakmile mne otec začal učit střelbě z luku, kuše a jiných střelných zbraní, přestala se snažit úplně. Proto moje matka Tári obrátila veškerou svou pozornost na mou malou sestru Avinor. Ta, jak ona říkala, není zkažená, jako já a může se z ní stát dobrá dívka a později poslušná manželka. Mne potom začala trápit a týrat. Udělala si ze mne otroka. Úplně se změnila. Za každou mou neposlušnost jsem byla přísně potrestána. Už jsem s otcem nesměla trávit čas bojem. Tvrdě jsem pracovala, často až do
večera. Ten kratičký zbytek dne na nás matka dohlížela, abychom neporušili její rozkaz.
   S otcem jsem se chtěla nadále učit a zdokonalovat se v boji i střelbě, proto jsem cvičila v noci. Jakmile matka usnula, nasedli jsme oba na koně a jeli jsme k naší tajné skrýši v lese, kam jsme si schovali zbraně a téměř celou noc jsme trénovali boj a jízdu na koni. Druhý den jsem byla, jak se patří unavená, ale má touha po tréninku to překonala. Když šla matka na trh, byla pryč většinou celý den. Trhy se většinou pořádaly v jiných vzdálených vesnicích nebo městech. To byl čas na střelbu a zdokonalování vědomostí. Matka o tom dlouho nic nevěděla. Otec se přes den věnoval více své práci.
    K naší paní přišel na návštěvu jeden druid. Jmenoval se Braior. Hraběnka Javinová ho má ve veliké oblibě. Říká se, že je to jeden z nejlepších druidů na Tariiském ostrově. Líbila se mu tatínkova práce, proto ho pozval k nám na večeři. Na jeho počest jsem uvařila opravdu bohatou večeři. Říkám uvařila, protože u nás jsem vařila já. Po večeři se Braior s otcem bavili o práci. Když jsem se k nim přiblížila, otec začal Braiorovi líčit, jak jsem šikovné a nebojácné děvče. Braior se chtěl přesvědčit, jak jsem zdatná v boji. Půjčila jsem mu svůj meč a sama jsem si vzala otcův. Braior byl výborný, Odzbrojil mne v několika minutách. Nejdřív na mě šel zlehka, ale v příští vteřině už ležel můj meč na zemi. Lepšího člověka v boji jsem dosud neviděla. Ukázal mi i nějaká ta kouzla druidů. Byla jsem moc smutná, když od nás odcházel, ale slíbil, že mne bude navštěvovat, co nejčastěji to půjde. Svůj slib dodržel. Navštěvoval mně asi dvakrát do měsíce a vždy mi přinesl malý dárek. Byl to můj druhý nejlepší přítel a učitel, samozřejmě až po tatínkovi. Tak to šlo až do mých patnácti let. Ve dne jsem pracovala a v noci cvičila.
    Několik dní po mých patnáctých narozeninách, se do naší vesnice donesla zpráva o velkém broukovi, který plení úrodu na hranicích Veantoru a Faileru. Obě hrabství trpěla kvůli tomu hladem. Poradila jsem se s otcem a on mi dovolil vyhledat ho a zabít. Matka byla však proti, ne, že by se bála o můj život, ale nechtěla, abych se opět vrátila k boji, proto jsem musela odjet potají v noci. Jela jsem co nejrychleji a co možná s nejméně přestávkami. Na místo jsem dorazila druhý den večer. V noci se špatně bojuje, proto jsem počkala, až začne svítat. Našla jsem ho, zrovna když se krmil na poli nějakého bohatšího sedláka. Vytáhla jsem svůj meč, který mi daroval otec k desátým narozeninám, a šla jsem po něm. Byl veliký. Měřil tak pět metrů na výšku a šest na délku. Na svou váhu byl překvapivě mrštný. Snažila jsem se uhnout jeho ostrým kusadlům, ale jednou mě zasáhl do levého ramene. Nebojovala jsem s ním dlouho, stačilo jen najít jeho slabinu. Mezi krovkami a tělem měl menší mezery, jak je to u každého brouka. Musela jsem se jen párkrát trefit a sedláci mohli oslavovat. Tenkrát mi nabízeli i peníze, ale já je odmítla, nepotřebovala jsem je. Druhý den jsem se vrátila domů. Otec byl šťastný, že jsem to dokázala a uplatnila vše, co mne naučil. Boj, sílu, rozvahu a čestnost. Matka mne ale velmi potrestala a vlastně trestala mne za to až do konce svého života. Otec i Avinor byli na mé straně, ale ničemu to nepomohlo. Když mne opět navštívil Braior, byl překvapen mou zdatností a odhodláním. Byl nadšený, že jsem to dokázala a pomohla tím lidem. Vše co on dělá, dělá pro lidi. Od té doby se na mne přestal dívat jako na učně a začal na mne pohlížet jako na dospělého bojovníka. Tak to pokračovalo až do mých dvaceti let.
     Matka s otcem se hádali natolik, že matinka vyhnala otce z domu a mé věci na boj, střelbu i učení prodala. Otec
je později koupil většinu zpět. Ten večer jsem se rozhodla, že už to dál nevydržím. Otci jsem nic neřekla a ani jsem nepomyslela na to, co mi řekne Braior, až se to dozví.
   Myslela jsem, že bude lepší, když zemře jeden zlý člověk, než aby trpěli tři dobří lidé. Ráno, ještě než se matka probudila, jsem se oblékla do své zbroje a vzala si meč. Šla jsem do stáje a čekala, až mne matka zavolá, abych šla nadojit mléko. Volala mne, a když jsem se jí neozvala, celá rozčilená vešla do stáje se džberem a uviděla mne v plné zbroji. Nejdříve na mne začala křičet. Snažila jsem se tvářit, jako že mne její řeči nezajímají. Po chvilce jsem z pochvy vytáhla meč a namířila ho na ní. Ztuhla a začala přede mnou ustupovat. Vyšla až na dvůr a zděšeně se rozhlížela, kdo by jí mohl pomoci. Stála jsem proti ní a meč držela u jejího hrdla. Stála celá ztuhlá a já jí začala říkat, jaké kruté dětství jsem kvůli ní měla. Nadávala jsem jí a křičela jak je zlá. Říkala jsem jí, že už jsem dospělá a ona mi život už kazit nebude. V jejich očích jsem viděla výsměch. Neřekla ani slovo a pohrdavě se na mne dívala.
    Věděla jsem, co mám udělat. Rozmáchla jsem se mečem stejně, jak mne otec učil, jak zasadit smrtelný úder. V dalším okamžiku klesla matka k zemi s mečem v srdci. K mému údivu neměla ve tváři
výraz bolesti, ale výraz pohrdání. Smrt nastala tak rychle, že ani nestačila změnit výraz.
     Otec přišel za malou chvíli a udiveně si prohlížel tělo své manželky s mým mečem v hrudníku. Pomohl mi ji zakopat a odstranit krev. Avinor
nám uvěřila, když jsme jí řekli o matčině náhlém selhání srdce. Nikdo se to nesměl dozvědět. Někomu se zdálo její zmizení podezřelé a po dalším pátrání našli místo, kam jsme ji zakopali.
    Já všechno svedla na sebe, i když otec byl proti. A proto jsem musela utéci. Nevěděla jsem kam jít. Všude mne pronásledovali. Jednou šťastnou náhodou jsem narazila v lese na Braiora. Tedy on tvrdil, že to byla náhoda, ale já mu nevěřila. Věděl o všem, co se stalo. Prý věděl, že se to stane. Nevím, jak to věděl, ale jeho sestra Marilla studovala věštění a dnes je z ní jistě dobrá věštkyně, tak možná od ní. Ať je to tak či onak, odpustil mi. Poradil mi, ať to zkusím v Zemi kentaurů. V Zemi elfů by vraha nikdy nepřijali, i kdyby měl pro svůj čin jakoukoliv omluvu.
    Dva kentauři mě přijali. Ostatní kentauři je vyhnali. Nikdy mi nechtěli říci proč. Věděli, že jsem jako oni. I mne pronásledovali a neměli rádi. Ihned jsem se spřátelili. Byl to pár. Žili spolu už mnoho let. Kentaur Morco svou ženu Heiro velmi miluje. Přejí si, mít vlastní rodinu, daleko od ostatních. Najednou jsem patřila do jejich rodiny i já. Vzali mne jako plnohodnotného člena rodiny, i když nejsem kentaur, ale člověk, se kterým moc nevychází a ještě k tomu bojovnice. Oni byli má rodina. I když po rodině i Braiorovi se mi stýskalo, miluji je.
     Vojáky ale napadlo hledat mne i jinde, než jen mezi lidmi. Asi jim došlo, že by elfové nikdy mezi sebe vraha nevzali, tak šli pro mne do Země kentaurů. Jednou byla Heiro v lese, aby sehnala nějaké jídlo a potkala vojáky. Vyptávali se jí na mne. Poslala je jiným směrem a spěchala mi to říci. Vojáci jí však sledovali a našli mne. Morca i Heiro jsem stačila poslat do bezpečí, ale sama jsem to už nestihla. Konec už, pane, znáte, jsem tady."

Arvia domluvila a plna očekávání se podívala na Midrona.
"To je velmi zajímavý příběh." Midron se za celou dobu jejího vyprávění ani nepohnul a jen na ni užasle hleděl. "Nikdy jsem si ani nepomyslel, že by mohl mít někdo takový život."
Arvia seděla s rukama v klíně. Teď, když to všechno řekla nahlas, připadalo jí to ještě horší, než si myslela. Cítila bolest a zármutek ze ztráty rodiny. Otce musela opustit, matku zabila a sestru již dlouho neviděla. Měla jen své přátele, Braiora, Morca i Heiro, ale i ty musela opustit.
     Teď byla ale zde, cítila něco nového, nějakou změnu. Buď ji král odsoudí k smrti, nebo jí odpustí a začne pro ni nový život.
"Pojď, Arvio, mám pro tebe překvapení. Někdo tě zase rád uvidí a někdo se s tebou rád seznámí." Oba dva vyšli do prosluněných zahrad. V zahradním altánku seděli dva lidé. Když s králem přišla blíž, nemohla uvěřit svým očím.

Pokračování za pár dní

SG-1 spolu

17. října 2010 v 17:29 | mysak-ajik |  Stargate SG-1




PROSÍM PŘEDČTĚTE SI TO Květ moci 1.kapitola

6. října 2010 v 16:48 | mysak-ajik |  o mě a blogu
Ahoj všichni. V tomto článku je první kapitola mojí (doufám) budoucí knížky. Strašně moc mě baví psát příběhy a vymýšlet si. Proto je tato kniha v žánru Fantasy. Kniha má název Květ moci a její obsah si postupně můžete přečíst. Byla bych moc moc ráda, kdyby si ji někdo přečetl a napsal mi jak se mu líbí nebo nelíbí. Budu ráda za každý komentář. Takže kdo máte rád fantasy, určitě si to přečtěte a okomentujte. DÍKY MOC mysak-ajik


KAPITOLA I. - SOUD
"Povstaňte, král přichází!"
Všichni ve velké síni královského hradu okamžitě povstali. Zazněla famfára a do místnosti vešel pomalým, ale rázným krokem král Midron II.
Jeho hnědá očka se upřeně dívala směrem dopředu a nenechala se rozptylovat pohledy ostatních. Delší vlasy, sčesané dozadu vlály při jeho hrdé chůzi. Na hlavě menší všední koruna, kterou nosil na slavnosti a výjimečné příležitosti. Královský plášť černé barvy s kožešinovým límcem vlál elegantně za ním. Pod pláštěm byly jeho tmavě modré šaty opásány mohutným zlatým pásem s vyrytými znaky jeho rodu. Vysoké šněrovací kožené boty byly částečně zakryty zlatým lemem jeho šatů.
    Došel ke svému trůnu a posadil se. Přitom stále držel své tělo vzpřímené, aby ukázal svou důležitost při tomto soudu. Jeho královský soudce, lord Shamir, který byl i jeho rádcem si sice nepřál královu přítomnost při tomto soudu, ale král trval na svém.
    "Zahajuji tímto soud, který rozhodne o osudu dívky jménem Arvia. Její čin je nejhorším možným hříchem, kterým se provinila na lidském životě. Vzít život jinému člověku a ještě ke všemu své matce je neodpustitelné." Lord Shamir se snažil být dost vážný, aby krále přesvědčil o trestu smrti.
"Toto děvče si to zhoršilo i tím, že celý rok prchala před královskou vůlí a spravedlností."
Král se na Arviu zadíval zkoumavým pohledem, jako by chtěl vyčíst z její tváře, proč to udělala. Arvia mu pohled oplatila a jejich oči se střetly právě ve chvíli, kdy lord Shamir vyzval svého pomocníka, aby přečetl všechna obvinění proti ní. Mladý lordův učeň přečetl obvinění z vraždy, útěk před spravedlností a pohrdání soudem. Při tom posledním obvinění se objevil na tváři Arvii nepatrný úsměv.
"Trest smrti!" vykřikl lord Shamir.
"Nesmysl, ještě jsme si neposlechly věci, které tu dívku omlouvají." Král byl Arviou okouzlen na tolik, že nechtěl dopustit její smrt. Byl přesvědčen o existenci
způsobu, který by ji zachránil. Po krátkém lordově protestu přečetl učeň jisté věci, které měly být podle lorda zapomenuty.
"Arvia, dcera veantorského hraběcího lesníka Meldona a jeho ženy Tári, je již od svého útlého věku cvičena v boji a jízdě na koni. Nechodila do školy, ale její vědomosti jsou díky jejímu otci lepší, než u kohokoliv jiného.
      Učeň se odmlčel a podíval se na lorda. Bylo na něm vidět, že úplně zuří. Král pokynul mladíkovi a vyzval ho, aby pokračoval.
    "Ve svých patnácti letech zabila obřího brouka, který plenil úrodu, a tím pomohla mnoha lidem od hladu." Seznam skončil a v síni se rozhostilo ticho. Až Midronův hlas protrhl zarputilé mlčení.
"A co ta vražda?"
"Podle výslechu svědků byla slečna Arvia svou matkou psychicky a někdy i fyzicky týrána."
"To ovšem je informace, která může vše změnit." podotkl Midron a hněvivý zrak upíral na lorda Shamira.
"Podle informací jejího otce Meldona si z ní paní Tári udělala otroka a její mladší sestru Avinor velmi rozmazlovala."
"Chce k tomu něco říci odsouzená?" zeptal se lord Shamir, protože mu bylo jasné, že už předem prohrál.
"Ano, vše co říkal učeň je pravda, jen chci všechny přítomné pány ubezpečit o nevinnosti mého otce. Byla jsem otrokem a nejen já, ale i můj otec, ten je však příliš hrdý na to, aby to přiznal. Neměl nic společného s tou vraždou. Na mojí sestřičku Avinor se nezlobím, nemohla za matčinu špatnou mysl."
      "Myslím, že je na čase sdělit královský rozsudek." Král se při těch slovech postavil a zadíval se Arvii znovu do očí. Ta jeho pohled opětovala, ale její pohled byl kamenný a ať se král snažil, jak chtěl, nevyčetl z těch očí nic.
      "Rád bych si teď s Arviou promluvil v soukromí. Chci slyšet dopodrobna celý příběh jejího života." tyto slova pronesl téměř s mateřskou láskou.
"Vyloučeno, Vaše veličenstvo! Nesmíte s tou osobou zůstat sám, je nebezpečná." lord se mohl
                                                                                                                                                                                                                                   zbláznit při pomyšlení, že mu může Arvia prozradit víc, než si přál. Jeho místo králova rádce a soudce
záleželo jen na jednom tajemství a bál se, že by o ně mohl přijít. Stačilo jen, aby si Arvia vzpomněla na
muže, který před šesti lety pracoval jako královský kancléř a měl zálibu v broucích. Tenkrát si lord Shamir přál mít vetší moc a nebál se kvůli tomu riskovat cokoli. Proto vycvičil toho brouka k ničení polí a králi potom radil jak ho zničit. Když ho Arvia zabila, řekl králi o svém nápadu poslat tu mladou bojovnici na zničení brouka. Král jeho lžím uvěřil a povýšil ho na svého soudce a později
i rádce.
     "Dost, lorde Shamire,vím, co dělám, Vaše nenávist k té dívce je až ohromující."
"Pojď děvče, půjdeme do mé pracovny." Král zamířil ke dveřím a Arvia ho poslušně následovala. Neměla v úmyslu svému pánovi ublížit, zvláště když viděla jeho zájem o ni. Při odchodu stačila vrhnout na lorda Shamira nenávistný pohled, který jako by říkal : "Mám tě v hrsti, zrádce."
Potom se za oběma zavřely mohutné dveře velké síně a lord věděl, že prohrál úplně.



Další kapitola bude už brzy.


Další články


Kam dál